Tento web využívá soubory cookies. Pro úplnou funkčnost stránek musíte s využitím cookies souhlasit. Souhlas je možné kdykoliv odvolat. Souhlasím

Poradíme vám Finanční test

CZ   EN

Přihlášení

X

Vyplňte jméno své skupiny a přihlašte se kliknutím na tlačítko "Přihlásit".

Vzdělávání

Vzdělávání

Zvyšte si svou kvalifikaci prostřednictvím akreditovaných rekvalifikačních kurzů!

Projekty EU

Projekty EU

Projekty Evropského sociálního fondu – projekty, které Vám pomohou.

Agentura práce

Agentura práce

Hledáte zaměstnání nebo hledáte vhodné zaměstnance? Využijte služeb naší agentury práce!

Hotovostní a bezhotovostní peníze

Historie peněz

Historie peněz sahá do hluboké minulosti lidstva. S rozvojem společnosti i jejích potřeb se rozvíjelo také obchodování. Od nejjednodušší formy směnného obchodu, tedy výměny zboží za jiný druh stejné nebo podobné hodnoty až po současné bezhotovostní obchodování např. na burze cenných papírů.

Jednoduchá směna zboží se brzy začínala stávat brzdou aktivního obchodování. Bylo stále častěji obtížnější najít někoho, kdo nabídne to, co potřebuji a zároveň je ochoten přijmout to, co mu dávám výměnou já. Proto vznikla potřeba najít NĚCO, co by mělo stejnou hodnotu a bylo možné za ni pořizovat různé druhy zboží, tedy NĚCO vzácného. Zprvopočátku to byly např. mušle, kožešiny, pazourky, sůl či med. Později to byly perly, plátno, nebo dobytek. Zhruba v 7. století před naším letopočtem se objevily první „MINCE“. Do těch současných měly ještě hodně daleko. Jednalo se o zlato nebo stříbro získané rýžováním. Takovéto kousky připomínající tvarem spíše fazole, měly stejnou hmotnost, ryzost a byly opatřeny značkou nebo portrétem vydavatele, nejčastěji panovníka.

Až další vývoj zdokonalil i vzhled mincí. Ty se používají dodnes. Jen s tím rozdílem, že neobsahují již drahé kovy.  Současné mince, ale i bankovky nemají vlastní hodnotu, nýbrž jsou pouze nositelem informace o měnové hodnotě. Většina zemí má svou vlastní měnovou jednotku, mnohé země používají měnu společnou. Typickým příkladem je Evropská unie. Vydávání peněz má však přísná pravidla, která jsou definována zákonem. O tom, v jakých nominálních hodnotách budou peníze vydávány, jakým způsobem budou chráněny proti padělání, jaká bude jejich technická i umělecká podoba, či jak budou nahrazovány poškozené, rozhoduje centrální banka nebo ministerstvo financí.

Peníze v současné době mají tři základní funkce:

- prostředek směny (umožňují nákup a prodej a to i nezávisle na sobě),

- zúčtovací jednotka (umožňují bezhotovostní operace),

- uchovatel hodnoty (umožňují nám spořit a časem pořizovat zboží vyšších hodnot nebo ukládat hodnotu dlouhodoběji a tak vytvářet jmění).

 

V ČR, kde oficiální měnou je KORUNA ČESKÁ, platí tyto nominální hodnoty:

Bankovky: 100, 200, 500, 1.000, 2.000 a 5.000 Kč

Mince: 1, 2, 5, 10, 20 a 50 Kč

* Zajímavost:

V 10. století n. l., kdy se např. v Čechách vedle mincí běžně platilo také tzv. plátýnky (jedno plátýnko = 1/10 dináru = 1 slepice), se už v Číně používaly první papírové peníze. S největší pravděpodobností v této době vznikl český výraz PLATIT.

 

Hotovostní peníze

Jedním ze způsobů placení je platba v HOTOVOSTI. Ta má však svoje pravidla a to nejen v bance, ale i v obchodech. Řídí se Zákonem o oběhu bankovek a mincí 6/1993 Sb.

V běžném životě se nám může např. stát, že budeme chtít zaplatit za zboží či služby větším počtem mincí. Zákon říká, že „právnické i fyzické osoby jsou povinny přijmout až 50 kusů mincí v rámci jedné platby, a to bez ohledu na jejich nominální hodnotu.” Ve většině případů jsou však obchodníci rádi za vyšší počet mincí, záleží tedy na jejich vstřícnosti. Jako zákazníci však musíme počítat i s opačnou variantou a to, že nám budou vráceny. Pokud jich bude však více než 50, můžeme je odmítnout.

Mince můžeme jít vyměnit také do banky. ČNB i ostatní obchodní banky mají povinnost bezplatně vyměnit až 100 kusů jedné nominální hodnoty. Předložené mince však musí být roztříděné podle nominálních hodnot. U vyššího počtu se již budeme řídit sazebníkem jednotlivých bank. U bankovek žádné omezení neplatí.

Další velmi častou situací bývá potřeba rozměnit drobné pro vyzvednutí nákupního vozíku před supermarketem. Z bezpečnostních důvodů pokladní nesmí, pokud si nic nekupujeme, pokladnu otevřít. Pro tyto účely nám dobře poslouží pokladna na informacích. Jako alternativu již automaticky nabízejí možnost zakoupit si plastové kolečko pro zprovoznění vozíku přímo určené. Odmítnutí musíme čekat i v případě, že chceme „pouze“ rozměnit. Obchodníci se tak brání krádežím i padělkům.

Potkat nás může i jiná nepříjemnost. Za drobný nákup platíme velkou bankovkou. Ve velkých obchodech by to problém být neměl. S možností odmítnutí musíme počítat tam, kde v pokladně nemají dostatečnou hotovost. Zákon totiž prodejcům nenařizuje, aby za každých okolností vycházely zákazníkům vstříc.

Kdy nás obchodník může také odmítnout?

- poškozená bankovka (vypraná, natržená, roztržená na více kusů, ohořelá, od krve apod.),

- podezření na padělek,

- neplatná bankovka či mince

Maximální platba v hotovosti

Na závěr ještě jedno omezení platné od roku 2013. Týká se rozložení plateb v hotovosti do několika dní za sebou, kdy takto můžeme během 28 dnů zaplatit maximálně 350 tis. Kč v hotovosti.

 

Bezhotovostní peníze

V současnosti je velmi oblíbenou a moderní formou platebního styku tzv. BEZHOTOVOSTNÍ PALTEBNÍ STYK. Využívá ho stále více osob včetně občanů ČR. Tyto platby probíhají bez fyzické přítomnosti peněz mezi účty klientů bank. Jedná se zejména o tyto platby:

- příkaz k úhradě,

- příkaz k inkasu,

- hromadný příkaz k úhradě/inkasu,

- trvalý příkaz k úhradě/inkasu,

- šek (např. i dárkový).

O tom, jak platit bez peněz, se více dozvíte v oddíle Způsoby placení.

Anketa